Možná čas být člověkem

Vzpomínáš, jak ti ta kráva nedala minule přednost a málem jste se srazili? Jediný, co vás oba zachránilo, byla rychlá reakce obou. To jsi nadával co? Se ti ani nedivím… taky bych nadávala…

Ale, co už se nedozvíš je, že ta kráva, možná zrovna vezla svoje dítě z vyšetření, kde jí oznámili, že její dítě je nemocné, ne smrtelně, ale vážné to je. Je v šoku a hlavou jí jede strach a zmatek, v srdci cítí bolest. Neměla řídit, řekl bys. Jenže nevíš, že je sama a další dítě na ni bude čekat doma. A ona sama si možná vůbec neuvědomila, že by teď neměla řídit. Co bys dělal ty v její situaci? Udělala malou hloupou chybu. Byla přítomná jen na půl. Naštěstí se vůbec nic nestalo.

Kdybys tohle věděl, možná bys nadával o trošku míň…

A tak je to s námi všemi…

Možná, ten chlap, co se na tebe utrhnul a byl neslušný, právě zjistil, že ho opouští žena s dětmi. Zhroutil se mu svět, vždyť přece dělal všechno pro to, aby měla všechno.

Možná, to dítě, které se vzteká a kope okolo sebe, je nešťastné, protože jeho táta s ním není, nebo je jen minimálně. A ono by tak chtělo zažít tu srandu, která s táty bývá. S mámou taková prča není, víc se bojí. Táto, chybíš mi!

Možná, ta holka, ta co nosí černou barvu, mlčí a neumí pozdravit, se trápí, protože není tak "in", jak velí společnost a tím nezapadá do kolektivu. A tak klopí zrak, snaží se schovat do černé kapuce, aby z ní šlo co nejmíň vidět. Z ní a jejich pocitů smutku a nedostatečnosti, které s sebou denně tahá.

Možná, ten puberťák, co je drzý, je naštvaný a smutný, protože se cítí nepochopený a sám. A tak křičí, už mě slyšíš? Vůbec nechápeš, co ti říkám! Ty mi vůbec nerozumíš! A já sobě vlastně taky ne! A potřebuji někoho, kdo mi pomůže se v tom všem chaosu zorientovat. Potřebuji tě, jako kompas!

Možná, ten debil, co tě předjel na plnou, prostě spěchá do nemocnice. Možná, se mu zrovna rodí dítě. Možná, mu někoho operují. Možná, někdo umírá a chce se rozloučit.

Možná, ta silná a super máma, na sebe musí být obrovsky tvrdá, aby to vše zvládla. Možná ta žena uvnitř potlačuje svoje slabosti a slzy bolesti a možná už nechce být dál silná a na vše sama. Nechce vše muset zvládat a prostě si chce jen moci odpočinout, aby zase nabrala sílu být láskou.

Možná, ten odměřený a nepřístupný muž, který střídá ženy nikdy nezažil vřelou lásku a bojí se otevřít. Možná, se bojí toho, že když někde bude úplný, že vyleze všechno to, co se tak dlouho učil zkušeně zlehčovat, odmítat a necítit.

Možná, jim všem (nám) chybí jen trocha pochopení, obejmutí, blízkosti a možná i něco jiného…

Možná, je to tak a možná, je to úplně jinak. Ale vždycky za tím vším něco je… Všechno má svůj důvod.

Možná, by stačilo se jen zklidnit, nebrat si věci osobně a začít se víc ptát.

Nikdo tu netvrdí, že si máme nechat líbit něco, co nám je nepříjemné, nebo si nechat narušovat hranice!

Nikdo nemá právo ubližovat druhým, jen protože jemu samotnému není dobře.

Je velmi důležité se ozvat!

Jen možná, nemusíme těm ostatním naložit víc, než už nesou…

Každý den se dostáváme do situací, které možná nejsou tak extrémní, ale jsme v nich. Jednou jsme to my, kdo je ten, co nadává podruhé jsme ti, komu je spíláno.

Jsme na každé straně. Možná, když budeme mít soucit s těmi ostatními, jiní lidé budou mít zase soucit příště s námi.

A dobře vím, že ano, jsou mezi námi opravdu zlý lidé. Ale není jich tolik, jako těch dobrých.

Zvu nás všechny, pojďme se zkusit přestat zlobit, že děláme chyby, jsme lidé. Pojďme se zkusit víc chápat. Víc se ptát než soudit. Ptát se sebe, jak bych se cítil/a kdyby... ? A já dělám vždy vše správně? Ptát se i těch ostatních.

Protože můžeme zjistit, že vše není, jak si myslíme. Ne vše je mířeno proti nám, vlastně skoro nic není. Vždy je to o daném jedinci. Zkusme jako lidé být k sobě mírní a dobří a jít tak příkladem jeden druhému. Dostaví se hrdost na sebe. Je to úplně jiná hrdost než ta na nové auto, nebo vilu. I když mít to všechno, taky není špatné. 😊

Mějte krásné, klidné a láskyplné dny.